Red Bull Air Race | Rotterdam | 19.-20.7.2008

Red Bull Air Race World Series je pojem, při jehož vyslovení se snad každému leteckému nadšenci zježí nejeden chloupek na těle. Atraktvní tratě především v zastavěných oblastech, letadla letící pár desítek metrů nad vodní hladinou, více než třísetkilometrová rychlost, kterou se řítí naleštěné závodní speciály s precizně vyladěným každým detailem mezi nafukovacími pylony a dalo by se jmenovat ještě mnoho věcí, které zvyšují adrenalin ať už závodníků, ale především diváků. A právě tento výčet byl i hlavní motivací k podniknutí výletu do holandského Rotterdamu, kde se po třech letech opět uskutečnil jeden ze závodů tohoto seriálu. Do cíle jsme dorazili již v sobotu ráno, abychom se stihli v klidu ubytovat a mohli se již plně věnovat fotografování kvalifikací. Ještě před nimi jsme však zajeli na rotterdamské letiště, kde bylo zázemí závodníků, kteří zde ve stylizovaných boxech předváděli své letouny a také s nadšením rozdávali autogramy a pózovali fotografům... Dovolím si odbočit a pokusím se ještě shrnout provoz rotterdamského letiště ze spotterského hlediska. Provoz zde byl velice slušný, nejčastějším návštěvníkem zde byly Fokkery 50 společnosti VLM Airlines a Boeingy 737-800 společnosti Transavia, bohužel z míst, kde jsme se pohybovali nefotitelné. Ale zpět k RBAR. Po zdokumentování letadel i pilotů a nabrání pár časopisů k závodu se vracíme do středu Rotterdamu přímo k řece Niewe Maas nedaleko od místní dominanty - mostu Erasmusburg. Díky nepřízni počasí se nakonec tento den odlétalo jen jedno kvalifikační kolo a druhé bylo zrušeno. Ihned po ukončení sobotního provozu se přesunujeme do hotelu na pokoj a kolem šesté hodiny jdeme spát, neboť jsme po dvanácti hodinách cesty značně vyčerpaní...
Každý pilot měl svůj box laděný do barev letadla, kde se prezentoval:

Poprvé v životě jsem viděl naživo boje mezi pylony a ty mi zřejmě zůstanou zaryté v paměti již navždy. Když se člověk kouká na přenos v televizi, připadá mu vše rychlé a dechberoucí, ale i tak musím říct, že je to pořád nic oproti tomu co je možno vidět při osobní účasti. V tomto klání se utkává 12 pilotů, kteří jsou skutečnou špičkou. Jsou to: Paul Bonhomme, Kirby Chambliss, Mike Mangold, Hannes Arch, Peter Besenyi, Alejandro Maclean, Mike Goulian, Steve Jones, Nigel Lamb, Nicolas Ivanoff, Sergey Rakhmanin a Glen Dell. Téměř všechna letadla pocházejí z kostrukční kanceláře společnosti Zivko, konkrétně se jedná o letouny Zivko Edge 540, které si každý z pilotů ladí přesně podle svých potřeb, dále jsou zde zastoupena letadla Extra 300 a MXS. V neděli ráno přejíždíme opět k řece, kde již trávíme zbytek dne. Počasí se mění obrovskou rychlostí, chvíli doslova praží slunce, že není možné se bez slunečních brýlí kamkoli podívat a hned na to se strhne takový liják, že začínáte pochybovat o tvrzeních o nepromokavosti Vašeho oblečení. Naštěstí se počasí umoudřilo a po zahajovacím ceremoniálu, kdy legendární Catalina předvedla Touch and Go! začal hlanví závod. Vítězem se stal Angličan Paul Bonhomme, druhý skončil Rakušan Hannes Arch a konečně třetí opět Angličan Steve Jones.

Efektní záběry ze vzduchu pořizoval Bölkow 105 švýcarské registrace HB-ZHS patřící Red Bullu. Společně s ním létal i holandský Ecureil PH-HHC.

Jak jsem psal výše, závod zahajovala Catalina a ukončován byl Hawkerem Hurricane, který udělal několik průletů a také dvojicí "redbulláckých" Texanů.

Po závěrečném ceremoniálu se první tři vítězní piloti odebrali užívat si svého dnešního vítězství...

Ještě přikládám fotky našeho hotelu, pohled z balkonu a jedno zátiší s plechovkami...

A takové menší panorama...

P.S. Snad je text alespoň trošičku učesaný, zřejmě jej ještě proženu úpravou. Stejně tak není problém přidat i další fotografie, mám jich opravdu obrovské množství, tak pokud by byl zájem, klidně uploaduji další...